Parasaurolofus

 

Historie léčení a léčitelství.

Jedním způsobem se rodíme a tisícerým umíráme...
     

...říká jedno moudré úsloví. Vždyť již pravěký člověk trpěl mnoha nemocemi a chorobami, které mu zkracovaly a ztrpčovaly život. Ale živil se přírodní rostlinou stravou a tak rychle poznal, které rostliny mu od nemocí pomáhají a které mu naopak škodí, což se rychle naučil využívat jak k léčení bližních, tak k ničení nepřítele nebo pro snadnější lov zvěře.



     

Zkušeností s rostlinami přibývalo a lidé chtěli vědomosti o nich zachovávat a rozšiřovat, získávat nové zkušenosti od starších. Lidé zdatní v léčení sdíleli mezi sebou své vědomosti a schraňovali je. K těmto lidem, častěji mužům než ženám, se uchylovali lidé z širokého okolí, pokud potřebovali pomoc v nemoci. Pomalu se z nich stávali léčitelé. V této době lidé věřili, že vše v sobě má duši (vyznávali animistická náboženství) a tak přirozeně viděli v léčivých rostlinách dobré a v jedovatých špatné duchy a démony.



     

Již nikdy nezjistíme, zda sami léčitelé věřili v tyto nadpřirozené bytosti, nebo pouze předstírali spojení s těmito bytostmi a využívali rostlin jako důkazu, že jsou spojeni s vyšší mocí ku svému prospěchu vědomě. Svou moc kouzelníci a šamani upevňovali "zázračným" léčením nemoci a ještě více upevňovali svoji moc.




Tito šamani používali omamné drogy, jako durman a rulík, aby se dostali do extáze a poté mluvili "ústy bohů". Fascinovali tak věřící a přes ně se dostávali k dalším lidovým moudrostem a receptům. Pomalu se z nich stávali lékaři. Nevěděli však téměř nic o funkci tělesných orgánů a proto mnoho nemocí považovali za tresty bohů, nebo napadení zlými duchy a démony.




Japonská maska dobrého démona.



V Asii a severní Africe nalézáme první zmínky o léčení rostlinami už v období před 4000 lety. Lidé již například běžně léčili horečku výtažkem z vrbové kůry. Číňané snižovali horečky výtažkem z kořene čang-šán již před 3000 lety, Egypťané znali účinky opia, jihoameričtí indiáni léčili zimnici chinovníkem a v Indii léčili duševně choré kořenem rauwolfie.





Nejstarší písemné údaje o bylinkách pocházejí z Číny z roku 2700 př.n.l.. První vyvážela léčivé byliny Indie přes Čínu k Černému moři do Sýrie, Egypta a Palestiny. V 17. století př.n.l. znali Asyřané a Babylóňané 65 druhů léčivých rostlin. Velkou roli sehráli i Féničané.



V době antiky se již na svět lékařství pohlíželo zcela jinak, především v Římě a Řecku. K vědě se přistupovalo racionálně, nepodrobovala se nějakým démonům a duchům. Člověk měl přírodu rozumově zkoumat a těžit z těchto poznatků. Ideál člověka byl člověk zdravý, krásný a moudrý. I proto z této doby máme mnoho významných lékařů jako Hippokrates, Aristoteles, Theophrast a další.



Hippokrates (460 - 377 př.n.l.) byl nejvyšší lékařskou autoritou své doby. Už ve 20 letech byl významným lékařem. Pitvami na zvířatech se snažil dopátrat podstaty nemocí a došel k závěru, že neléčí lékař, jakožto prostředník s bohy, ale příroda a přírodní látky z rostlin. Snažil se tak oddělit lékařství a kněžský mysticismus. Rozdělil také první podnebné pásy podle typu lidí, kteří v nich žijí a sepsal první pravidla pro lékaře, jakýsi etický kodex. Pravidla používaná dnes z něj vychází a dodnes lékaři skládají tzv. Hippokratovu přísahu, kde se zavazují tato pravidla dodržovat.




Hippokratova přísahas
Přísahám a volám Apollóna lékaře a Asklépia a Hygieiu a Panakín a všechny bohy a bohyně za svědky, že budu tuto smlouvu a přísahu dle svých možností a dle svého svědomí dodržovat.
Toho, kdo mě naučil umění lékařskému, budu si vážit, jako svých rodičů a budu ho ze svého zajištění podporovat. Když se dostane do nouze, dám mu ze svého, stejně jako i jeho potomkům dám a budou stejní jako moji bratři. Pokud znalosti tohoto umění (lékařského) zatouží, budu je vyučovat zdarma a bez smlouvy. Seznámím své syny a syny svého učitele a všechny ustanovené a na lékařský mrav přísahající s předpisy, přednáškami a se všemi ostatními radami. Jinak však s nimi neseznámím nikoho dalšího.
Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.
Nepodám nikomu smrtící prostředek, ani kdyby mne o to kdokoli požádal a nikomu také nebudu radit (jak zemřít). Žádné ženě nedám prostředek k vyhnání plodu.
Svůj život uchovám v čistotě a bohabojnosti, stejně tak i své lékařské umění. Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, co trpí kameny a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.
Do všech domů, kam vstoupím, budu vstupovat ve prospěch nemocného, zbaven každého vědomého bezpráví a každého zlého činu. Zvláště se vystříhám pohlavního zneužití žen i mužů, svobodných i otroků. Cokoli, co při léčbě i mimo svou praxi ve styku s lidmi uvidím a uslyším, co nesmí se sdělit, to zamlčím a uchovám v tajnosti.
Když tuto přísahu dodržím a neporuším, nechť ve svém životě i ve svém umění skromně dopředu postoupím. Tak získám si vážnost všech lidí po všechny ty časy. Když ale zákazy přestoupím a přísahu poruším, nechť stane se pravý opak.




Jeho pokračovatelem byl Aristoteles, který položil základy botanickému systému a sepsal více než 400 lékařských spisů a lidských orgánech. Jeho žák Theophrast sepsal díla O dějinách rostlin a Působení rostlin sloužilo jako lékařská příručka až do středověku.



Středověké arabské léčitelství, které bylo ve své době jedním z nejrozvinutějších, protože islám podporoval vědy, jako zkoumání díla Alláhova, šířil po Evropě řád Nestoriánů, kteří přeložili do syrštiny Dioskorida, který systematicky zařadil a lékařsky popsal asi 600 rostlin, jako například heřmánek, šalvěj, mátu, meduňku a lékořici. Popsal také smrtící účinky durmanu a rulíku. Největší rozkvět lékařství znamenalo založení školy v Salermu, kde se mísily vědy antické a arabské a vznikl zde spis Compendium Saladini.





Dalším významným léčitelem své doby byl egyptský Imhotep, který byl pro své znalosti posmrtně kolem roku 1000 př.n.l. prohlášen za boha lékařství.





Galénos (129 - 200 nebo 216) byl vzorem lékařů po 14 století. Jeho recepty jsou velmi komplikované, ale bohužel mnohdy i velmi zcestné. Většina jeho knih však shořela při pořáru v Římě. Jeho učení se udrželo do 16. století, kdy přišel Paracelsus.



Paracelsus (Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim 1493 - 1541) byl Galénovým odpůrcem. V jeho době se medicína vyučovala hlavně přes disputace, což odsuzoval. Požadoval, aby lékaři prováděli pitvy, pozorování a experimenty, řídili se zkušenostmi. Procestoval Evropu a hledal poučení u prostých lidí, sedláků, kořenářek a hlavně katů. Získal od nich cenné rady a nové recepty. Došel k názoru, že okolní louky jsou velkou lékárnou a dokážeme se obejít i bez drahých léků ze zámoří.



Dosáhl značných úspěchů v oblasi botaniky i chemie, respektive alchymie. Byl to prakticky rebel, protože v Basileji pálil Galénovy knihy. To ho připravilo nejen o mnohé přátele ale bohužel i o uznání ostatních vědců. Zemřel proto v bídě, ale s vírou, že jednou lidstvo začne pátrat po příčinách účinků přírodních látek. Jeho největší zásluhou tak je sloučení lékařství a chemie.





Stále však přetrvávala víra, že všechny rostliny jsou nějakým způsobem účinné, což vedlo k mnohým omylům. Ještě větší pohromou pro přírodní lékařství byl středověk, kde bylo léčení v moci církve, která všechny nemoci viděla jako následek hříchů a nečistých sil. Léčení některých nemocí bylo dokonce zakázáno, aby nebyl porušen trest Boží, který mohl odvolat jedině Bůh. Vše měly vyřešit modlitby. Prostý lid, který neměl majetek na udržování zahraničních lékařů, se uchyloval k přírodě, lidovému léčení a katům, kteří měli velké anatomické a lékařské znalosti. Dochází k obrovské úmrtnosti. Lékaři, kteří vytrvali proti církvi se stávají velmi zámožnými i když o vnitřních orgánech věděli jen málo.






Větší obrat nastal až v renesanci, kdy se lidé navraceli k antickým ideálům. Nejvyšší nebyl bůh, ale člověk. Pitvy byly sice zakázány, ale přesto se konaly. Jistě znáte například učence Leonarda da Vinciho a jeho anatomické nákresy. Znalosti rostlin se však již nezvětšovaly, pouze se shromažďovaly z celého světa. Obrat nastal až s moderní vědou a získávání látek z rostlin. Mnohé tyto látky se dnes vyrábějí uměle, ale jejich základ vychází z přírody. Jako všemohoucí příklad poslouží penicilin.


14.02.2012 19:50 |
Autor: Parasaurolofus
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se