Parasaurolofus

 

Cyberpunk

     Většinu z nás ráno probudí budík mobilu. Zamáčkneme ho, v zimních měsících rozsvítíme světlo stiskem vypínače. V kuchyni zapneme vodu na kávu a uděláme si snídani. Za párt budeme možná mít v těle implantát, který nás vzbudí, rozsvítí, jakmile projdeme kolem určitého senzoru a v kuchyni nás bude vítat vůně uvařené kávy a jídla, které nám počítač integrovaný v domě udělal na základě analýzy našeho metabolismu. Za několik desítek let se naši potomci ráno neprobudí, ale jejich mozek aktivuje avatáry ve virtuální realitě, zatímco jim do žil bude proudit umělá výživa i když většinu jejich těla budou tvořit implantáty, dokonalejší než dosavadní orgány. Brzy však dojde k revoluci a potomci těchto „lidí“ budou bloudit po zpustošeném světě bez morálních zásad a bezpečného koutu. Připadá vám tato vize budoucnosti přitažená za vlasy? Možná. Vítejte ve světě cyberpunku!
     Tento proud se jako první objevuje v literatuře 80. let. Těm předcházela studená válka, období plné technologického pokroku, který se zdál být nezastavitelný. Lidstvo dobylo Měsíc a své myšlenky obrací zpět na Zemi. Technika nám začíná usnadňovat práci. Objevují se první výzkumy umělé inteligence a elektronických implantátů. Je voperováno první umělé srdce (neúspěšně) a brzy se objevuje kochleární implantát, umožňující hluchým za určitých podmínek slyšet! Jako protiváha k těmto technologiím usnadňujících život se objevují vynálezy, které jsou schopné ho úplně zničit. Závod ve zbrojení nám přináší jaderné a biologické zbraně. Tato doba je rodištěm SF literatury zvané New Age. Jejím výrazným proudem je právě “kybernetický punk“.
     Jako první toto slovo používá spisovatel Bruce Bethke. Jeho původ je jasný. Kybernetický – technologiemi vylepšený – punk – oblast bez pravidel, revolta. Bethke tak označuje smyšlené prostředí, ve kterém platí že “čím vyšší je úroveň technologická, tím nižší je hodnota a kvalita lidského života“. První prvky cyberpunku se objevují ve 40. letech. Následující léta 50. tyto příběhy okoření právě o válečné technologie. Navíc se zde projevují prvky „film noir“, temných filmových detektivek a postmoderny. Tyto romány se snaží upozornit na nihilismus a lenost způsobené moderní technikou. Finální podobu získává tento styl v letech 80., kdy je notně ovlivněn japonskou mangou a anime. Vzniká tak přelomové dílo označované za první cyberpunkový ronám – Neuromancer.
Hlavně žádná pozitiva!
     Z výše uvedených skutečností je patrné, že tento styl není růžový. Naopak. Jedná se o styl temný a mnohdy tragický. Jeho hlavním rysem je již zmiňovaný princip „high tech, low life“, který lze volně přeložit jako „vyspělá technologie, špatný život“. Děj se většinou odehrává v nedaleké budoucnosti, kde proběhly rapidní změny. Lidé jsou vylepšováni implantáty, stávají se kyborgy. Čas často tráví v kyberprostoru, který někdy dokonce zcela nahrazuje reálný svět. Mimo kyberprostor je svět plný špíny, utrpení a deklasovaných vrstev. Největší moc mají hackeři či nadnárodní korporace, pro které lidský život nemá žádnou cenu. Děj je často zasazen do období rebelie a vzpoury, ať už proti stávajícímu režimu, nebo proti strojům či umělé inteligenci. Politická situace bývá často alegorií či předpovědí aktuální politické situace. (Mimochodem, nepřipomíná Vám tento popis slavné dílo George Orwella - 1984? Ano, stejně jako on i romány moderních autorů patří mezi výrazné antiutopie. Mnoho autorů cyberpunku přiznávají, že je pro ně Orwell inspiračním zdrojem, stejně jako hra R. U. R našeho literárního velikána.)
     A jaká je hlavní postava, který se takovou technologickou džunglí proplétá? Nihilistický a cynický antihrdina na okraji společnosti. Hacker, který bohatým bere a chudým nedává, prodejce drog nebo mladík z ulice bez budoucnosti, zahnaný do krajní situace, ve které se musí rychle rozhodnout. Nebo vše dohromady.

Co autor, to cyberpunk
     Cyberpunk rozhodně není jednotným žánrem. Každý z autorů do něj vnese svůj nesmazatelný rukopis a vlastní prvky. Proto si nyní představíme hlavní autory a jejich díla.
     Za zakladatele je považován William Gibson se svým přelomovým románem Neuromancer. V jeho světě žijí lidé v rozpadající se společnosti, která využívá kybernetický prostor zvaný Matrix (povědomé, ne?). Hlavním hrdinou je hacker, kterému se podaří ukrást důležitá osobní data. Za svůj čin je potrestán otravou neurotoxinem, který mu zabrání v připojení k počítačové realitě. Ztrácí zaměstnání, smysl života. Dostává se mezi drogově závislé na okraji společnosti. Jeho nadějí je tajemná léčba, kterou mu nabídne vzbouřenecká organizace výměnou za jistou „prácičku“. Pokud ji však nesplní v daném časovém limitu, účinnost neurotoxinu se obnoví. Toto dílo je asi nejtypičtějším a nejryzejším cyberpunkem, jaký lze najít.
     Dalším z autorů je Bruce Sterling. Jeho nejznámější dílo, Schismatix, ukazuje poněkud jinou podobu tohoto žánru. Ve vesmíru přežívají dva typy lidí, které spolu neustále vedou války. Jedni si těla vylepšují kybernetikou, druzí genetickými modifikacemi. Vše se změní, když do Sluneční soustavy přiletí Investoři, kteří se rozhodnou spor ukončit. Toto dílo je atypické výskytem mimozemské rasy a obsahuje prvky biopunku, který ukazuje hrozby genetického inženýrství. Pro hlavní proud cyberpunku netypické prvky ve svých dílech využívá i Neal Stephenson, jehož styl se někdy označuje jako postcyberpunk. Jeho příběhy se odehrávají ve vzdálenější budoucnosti, ve které jsou lidé závislí na technice, ale jejich společnost není tak nízká. Revoluce již proběhla. Také to byl on, kdo do této literatury přinesl pravidla matematiky, fyziky a další reálné vědy, čímž učinil svá díla realističtější. Mezi autory kteří využívají prvky cyberpunku, biopunku a postcyberpunku patří také velikán SF literatury Frank Herbert. Nejedná se však o jeho nejznámější dílo Duna, ale o méně známý cyklus Pandora, který se mimo jiné zabývá umělou inteligencí a genetickou manipulací. Podle některých spekulací se dokonce jedná o prapůvodní předlohu filmu Avatar. A dokonce i některá díla proslulého Isaaca Asimova se dají zařadit do cyberpunku!
     Zdaleka jsme však v těchto autorech neobjevili všechny typy tohoto rozvětveného proudu. Mezi nejznámější z nich patří steampunk, který se objevil už roku 1987 a spojuje viktoriánskou estetiku s moderní technikou. Mezi méně známé pak patří nanopunk, využívající nanoboty, nebo elfpunk, který spojuje svět fantasy literatury a technologie. Majitele starých tranzistorů možná potěší teslapunk, využívající objevy 19. a 20. století, nebo ukazující alternativní historii. Poslední větví, kterou zmíním, je čím dál více oblíbený dieselpunk, snoubící moderní technologie s prostředím a prvky světových válek. Mezi hypermoderními zbraněmi tak nalezneme fotografie usměvavých pin – upek a staré dobré prvky filmu noir. Tento styl se stal v poslední době oblíbeným hlavně díky herní sérii Bioshock.
Žijeme v cyberpunku?
     Stejně jako každý styl literatury i cyberpunk ovlivnil životy svých čtenářů. Dokonce v něm nalezneme základy dvou subkultur. První z nich je Americký cyberdelic. Jehonázev vznikl spojením slov cyber a psychadelic. Dalo by se říct, že vznikl v 80. letech, když hippies přišli do styku s novou literaturou. Členové cyberdelické subkultury jsou spojováni s extází a LSD, které jim pomáhají dostat se do transu. Přitom produkují kybernetické a psychedelické umění, jako jsou fraktály a laserové show. Hudebně jsou spojováni s rave music. Momentálně je tato subkultura na ústupu.
     Druhou, známější a výraznější subkulturou jsou Britští cybergothici. Jejich styl vznikl na konci 80. let splynutím gothiky, cyberpunku a rave stylu, a z každého si vzal to nejlepší. Členové skupiny se tak oblékají do černého oblečení s výraznými prvky neonové barvy, jejich oblíbenými doplňky jsou PVC plynové masky, brýle a chirurgické roušky. Nepřehlédnutelné jsou na nich vlasy, ze kterých vznikají až neuvěřitelné kreace copů a dredů v křiklavých barvách. Na rozdíl od obvykle metalových gothických „příbuzných“ jsou stoupenci rave a techno hudby, stejně jako housemusic nebo electronic dance music,electronic body music, industrial music či synthpunk.

     Kromě oblíbených hudebních žánrů existují samozřejmě i skupiny, které se k cyberpunku hlásí. Nepřekvapí, že většina z nich je z Japonska, které je někdy nazýváno „královstvím cyberpunku“. Asi nejznámější takovou kapelou jsou Psydoll. Šokem pro jeho fanoušky i pro kritiku bylo, když cyberpunkové CD vydal David Bowie. Jednalo se o album 1. Outside a veřejností bylo přijato velmi špatně.
     Vlastní kapitolu cyberpunku tvoří samozřejmě filmy a PC hry. Kromě již zmiňovaného Bioshocku se jedná například o sérii Mass effect, vizuálně skvěle zpracovaný Tron, a neopomenutelný anime kus Ghostin the Shell.
     Pokud vám stále připadá takováto vize budoucnosti jako naprosto nemožná a chování cybergothiků vám připadá „ujeté“, nezoufejte. Díky moderní technice se s cyberpunkem setkáme i v nevirtuálním světě. Japonské metropole bývají označované jako cyberpunková architektura (při pohledu na noční Tokyo se člověk tomuto pocitu nevyhne), Německé Sony Centrum v Berlíně nebo Cyberport v Hong Kongu nepopírají inspiraci tímto stylem.
     Nám nezbývá než doufat, že je budoucnost růžovější, než SF autoři předpokládají a technika bude využita pouze pro naše dobro a žádná umělá inteligence neporuší Asimovy 3 zákony robotiky…

03.02.2014 18:47 |
Autor: Berkana Wunjo
| stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se